Štika obecná

Esox lucius (Linnaeus, 1758)

Štika obecná je snad nejznámější evropskou dravou rybou. Jedná se o zástupce relativně starobylé skupiny doložené již z třetihor. Tehdy dorůstaly některé příbuzné druhy ještě větších rozměrů a pokud jsem čerpal ze seriózního zdroje, mohl se ten největší přiblížit celkové délce 5 m.

Dnes je čeleď štikovití nepříliš početnou skupinou čítající jediný rod s celkem 5 druhy. Kromě štiky obecné je rybářům dobře známa o něco větší a jednotvárněji zbarvená štika muskalunga ze Severní Ameriky, ve stejném světadíle žijé nádherně zbarvená štika černá a z dálného východu (povodí Amuru, Mongolsko) známe okrově zbarvený druh s hnědými skvrnami v naší literatuře nejčastěji označovaný jako štika amurská.

Zatímco jinde ve světě ustoupily štiky vývojově mladším skupinám dravých ryb, v chladných vodách severního mírného pásu se ze svého trůnu nedaly sesadit, těží ze své schopnosti reprodukce v časném jarním období, rychlého růstu a velmi ekonomického způsobu lovu s minimálními energetickými výdaji. Existují proto stále rozsáhlé oblasti, kde je zejména štika obecná naprosto dominujícím dravým druhem. Kromě toho se dokáže, byť třeba v menším počtu, udržet i na řadě dalších lokalit, protože je nesmírně přizpůsobivá. U nás se s ní můžeme setkat prakticky všude - od pstruhových potoků přes tůně, rybníky a nížinné řeky až po přehrady nebo rozsáhlá štěrkopískoviště. Na severu Evropy obývají početné populace štik i brakické vody proslazených mořských zálivů.

Kromě Evropy se štika obecná vyskytuje i v Asii a Severní Americe. Všude je běžným rychle rostoucím dravcem lovícím vzhledem ke své velikosti poměrně velkou kořist a dorůstajícím velkých rozměrů. Díky tomu neušla pozornosti sportovních rybářů, mezi nimiž se najdou i takoví, kteří se na lov tohoto druhu vysloveně specializují. Proto je pro lov štik speciálně vyráběno rybářské náčiní, jsou jedním z druhů, na jejichž lovu profituje rybářská turistika a samozřejmě jsou chovány i v produkčních rybnících. S ohledem na to všechno je štika jednou z ekonomicky nejvýzamnějších sladkovodních ryb severní polokoule.

U nás je štika hojně loveným i chovaným druhem. Populace v mnoha sportovních revírech jsou ale závislé na umělém vysazování, protože ne všude nacházejí štiky dobré podmínky k přirozenému výtěru. Navíc jsou vystaveny značnému rybářskému tlaku a na většině revírů dnes nemají šanci dorůst do větší velikosti.

Splést si štiku s jinou rybou je téměř nemožné. Dlouhé zelené tělo poseté kamufláží světlých skvrn, ocasní a hřbetní ploutev posunuté až téměř k ocasu a především prostorná tlama plná ostrých zubů - to vše jsou téměř neodmyslitelné atributy ryby, které sportovní rybáři často familiérně říkají "zubatá".