Candát obecný

Sander lucioperca (Linnaeus, 1758)

Candát obecný je jednou z nejznámějších a nejvyhledávanějších dravých ryb obývajících sladké vody Evropy. Patří mezi ostnoploutvé ryby, což mimo jiné přesvědčivě dokládají dvě hřbetní ploutve, z nichž první podpírají silné špičaté ostny. Při pohledu na ostatní ploutve zaujme vnímavého pozorovatele nahromadění prsních i břišních ploutví v malém prostoru trupu a břicha těsně za hlavou. Hodně to vypovídá o typickém pohybu této ryby během lovu. Candát se dovede jemnými pohyby ploutví na spodku těla nenápadně pohybovat v blízkosti dna a doslova přikrádat ke svým obětem. Ačkoli ovládá i jiné způsoby lovu, tento je velmi typický a je často zohledňován například specialisty lovícími candáty na nástrahy z měkčených plastů. Poskakování nástrahy po dně a víření obláčků kalu podobných těm, které udělá rybka prudce startující z dosahu candátích čelistí, je jednou z nejběžnějších technik vedení jigů a ripperů (kopyta).

Specializaci pro plíživý lov s výpady na krátkou vzdálenost dokládají i další adaptace, z nichž nejvýraznější jsou candátí oči. Candát je má veliké, posunuté poměrně daleko dopředu a vybavené vysoce odrazivou vrstvou pomáhající zužitkovat i poslední zbytky světla u dna hlubokých nádrží nebo umožňující lovit i během hluboké noci. Ve světle baterky nebo fotoblesku candátí oči nádherně září a opalizují.

Tlama candáta je prostorná se silnými čelistmi a tvrdým patrem. Mezi ozubením najdeme několik výrazných zubů označovaných jako "psí zuby". Jejich přítomnost je jedním ze znaků, které odlišují tento druh od candáta východního. Druhým znakem dovolujícím oba druhy odlišit je ošupení hlavové části těla. U candáta obecného najdeme šupiny jen v nejhořejší části skřelové kosti, u východního zasahují až do okolí oka.

Tělo candáta je dlouhé a protáhlé, daleko štíhlejší než u okouna. Starší ryby postupně nabývají na objemu a nakonec mohou působit i poměrně zavalitým dojmem. Základní barva je šedá s nádechem žlutavých a zelenavých tónů s tmavým hřbetem a bílým břichem.

Na bocích je několik tmavších svislých pruhů, které se s rostoucí velikostí ryby postupně vytrácejí. Drsné ktenoidní šupiny nejsou tak výrazně členité jako u okouna a jsou celkově o poznání jemnější.

Těžiště původního výskytu candáta se nachází ve východní Evropě a zasahuje až do jižní Skandinávie. Na mnoha revírech na našem území není výskyt tohoto druhu původní, ale je obtížné zjistit, jak byl u nás rozšířen před tím, než se začalo s jeho umělým vysazováním. Díky tomu ho dnes najdeme v prakticky každé vhodné vodě v Čechách i na Moravě. Kromě sportovních revírů je i součástí obsádky produkčních rybníků a vysoce ceněnou tržní rybou.

Už koncem 18. století byl zaveden na Třeboňsku jako doplňková ryba v kaprových rybnících a později se stal významnou součástí obsádky nově budovaných přehradních nádrží, kde je dnes místy převládající dravou rybou. Dobré zkušenosti s tímto druhem a vysoká sportovní i kulinářská hodnota vedly k vysazení candáta i v mnoha vodách západní Evropy (Německo, Nizozemsko, Francie, Španělsko) a vysazen byl dokonce i v USA, přestože tam žijí příbuzné druhy.

Candát je považován za poměrně choulostivou rybu náročnou na obsah kyslíku ve vodě a snadno podléhající nešetrné manipulaci.

Na výlovech rybníků je třeba vybírat tento druh z loviště přednostně, při sportovním rybolovu dochází k častému úhynu hlouběji zaseklých jedinců a ryb vytažených z velkých hloubek. Ze strany rybáře proto vyžaduje, má-li být vrácen do revíru, velmi šetrné zacházení.

Candát obecný je dnes u nás intenzivně loveným druhem a mnoho rybářů se na tuto rybu cíleně zaměřuje. Vzhledem k vysoké kvalitě a ceně svého masa je častým objektem nelegálního lovu, který je na některých lokalitách masově rozšířen. Místy je dokonce prováděn organizovanou formou včetně distibuce ulovených ryb do hotelů a restaurací. To všechno vede k poklesu stavů candáta na většině našich vod i ke snižování průměrné velikosti úlovků.